Nepoučitelná

Tvůj dopis, bílý obláček,
našel si mne tam v dáli.
Obálka v rukou pálí.
Tvůj dopis, posel z dáli
poselství krásná chová.

Však byla to jen slova.

Tvé psaní, racek bělostný,
a venku už se stmívá.
Kolik slov ještě zbývá
než duše, co teď skrývá,
na bílý papír vloží?

Však všechno byly jen lži.

Jen lži a jenom slova.
Proč tedy čtu je znova?