Copak se tohle někdy změní?

dusivý kouř z cigarety tvoří stíny

za okny bez rolety, houstnou splíny

bolí a nutí klopit oči a hrbit záda

v ozvěnách doléhají pravidelně, silně

drtí postupně, neomylně

úzkost si razí cestu davy ubližujících, bez pozastavení,

nutí hlasivkám skřehotavý smích

rvoucí bubínky v uších, třaskavě, dutě

pnutí šťáv v žaludku kazí chutě,

zvracení pocitů slepých tragikomiků

na scénách duševní vyčpělosti se jediné role zhostí

progrese recese

známá všudypřítomnost strachu ze ztráty

v očních kanálcích nonšalantně spouští krystaly soli a prachu

s drzostí jí vlastní, klidně, bez ohledu na chyby

snažně neopakující své dění za konečného příchodu chvění

copak se tohle někdy změní?