dusivý kouř z cigarety tvoří stíny
za okny bez rolety, houstnou splíny
bolí a nutí klopit oči a hrbit záda
v ozvěnách doléhají pravidelně, silně
drtí postupně, neomylně
úzkost si razí cestu davy ubližujících, bez pozastavení,
nutí hlasivkám skřehotavý smích
rvoucí bubínky v uších, třaskavě, dutě
pnutí šťáv v žaludku kazí chutě,
zvracení pocitů slepých tragikomiků
na scénách duševní vyčpělosti se jediné role zhostí
progrese recese
známá všudypřítomnost strachu ze ztráty
v očních kanálcích nonšalantně spouští krystaly soli a prachu
s drzostí jí vlastní, klidně, bez ohledu na chyby
snažně neopakující své dění za konečného příchodu chvění
copak se tohle někdy změní?
změní...docela lehce...
28.03.2012 08:57:27 | enigman
doSTala mne slova...zvracení pocitů slepých tragikomiků..
26.03.2012 20:36:54 | básněnka
Zaujala, ST.
26.03.2012 19:03:09 | Psavec
Nepochybuji o kvalitě, ale je opravdu velmi, velmi těžká. Jen stěží usoudit, co by se tak mělo jen měnit.
26.03.2012 17:45:41 | zaba.zuzla
No, měnit by se mělo všechno to, co je v básni obsaženo.. Ale to je jen o pocitu a já ji psala na vypsání zrovna těch svých.. A právě pro jejich zmatenost je i ona tak trochu zmatená a obtížně čitelná i chápatelná, pokud se to tak dá říct =)
26.03.2012 17:49:07 | annie
Trošku ano, ale každopádně je hodně zajímavá.
26.03.2012 19:04:48 | zaba.zuzla