Maškarní průvod

Anotace: Vím, že tato básnička rozhodně nemá dokonalý rytmus ani rým, je jednou z mých prvních. Ale já ji mám hrozně ráda protože zachycuje pocit, který mě pronásleduje celý život.

Maškarní průvod

Jdou starým městem pohaslým,
jdou dlážděnou ulicí.
Jen zvíří prach,jen zvednou stín,
jdou srpnovou půlnocí.

Nesou barvy, světlo, hluk,
tancují a zpívají.
Spousta masek, postav shluk,
věčně domov hledají.

Poslední z nich zastaví,
rudou masku snímá.
Když tvář ke mně nastaví,
leknu se. Vždyť jsem to já.

Z ruky kornout upustím,
mé já se dívá na nebe.
Z nebe padá plášť a s ním,
úzkost. Mám strach o sebe.

Vezme plášť a odchází,
naposled se ohlédne.
Na mě. Jako na cizí.
Slzy mlčky přehlédne.

Maškarní průvod s ránem zmizel,
nechal jen masku s rukavicí.
Vzal si mé já ač dobře věděl,
zhasil plamen hořící.