Romance opilecká

Čtyři velký bechery
dvanáctek spláchlo pět,
sám zase trávím večery,
tiše proklínám svět.

Na baru v levný putyce
si promítám svý dny,
když na dně každý sklenice
se rozpouští mý sny.

Pak energie nadbytek
se snaží dostat ven,
když ožralej jak dobytek
vzdávám poslední sen.

Chlap první, co je po ruce,
terč vhodnej je až dost
pro hloupý vtípky opilce,
co právě spálil most.

Šance mý nejsou veliký,
když netrefí ho šlak,
vždyť já studuju jazyky,
on řídí náklaďák...

Vajgly se lepí na čelo,
když se mnou zametá,
dopadaj rány na tělo,
pestrá modřin paleta.

Cestou si žebra počítám,
jsem zbitej jako pes,
přec nuda jitro přivítá
i zítra tak jak dnes...