Odejdi bezejmenný

Anotace: Někdy, ale jen někdy jsou v našem životě dva lidé. Jeden tu byl a stále je, a ten druhý přišel a zastoupil místo vedle nás. Jenže ten v pozadí nám nedá spát...a ty city jsou tak zmatené...

Mlžný opar slunce se na mne dívá,

Tiše a tajně o tobě sním,

Vítr mezi stromy něžně zpívá,

Jak o samuraji posledním.

Nevím o tobě téměř nic,

Jsi pro mě zakázaná hádanka,

Však chtěla bych znát víc,

Možná dokončila by se moje skládanka.

Tmavé vlasy skrývaly tvou tvář,

Ještě teď ji vidím před sebou,

Snad je mé srdce velký lhář,

je rozdíl mezi ním a tebou.

V uších ještě slyším tvůj smích,

Tvůj jasný a hluboký hlas,

Na tvých vlasech čerstvě padlý snáh.

A v očích byl tenkrát zašlý jas.

Mysl mou jsi zmátl, je to znát,

Spící bojovník tiše čeká,

Já neumím se tak dobře rvát,

Tebe něco jiného leká.

Chci na tebe zapomenout,

Smazat z mysli tvoji tvář,

Už si ji nechci připomenout,

Ať přijde mých snů stráž.

Připadám si jak v kleci,

Kolem lvi obcházejí,

Rytíř má na práci jiné věci,

A mě některé city scházejí.

Ty jsi má zhouba vztahu,

I když za nic vlastně nemůžeš,

Odejdi bezejmenný, a nepleť mi hlavu,

Ke svobodě mi tak pomůžeš.