O mně a lidech

Trochu mi vadí,
že si nenajdu čas
na sny a přání,
dokud je ještě čas.

Trochu se bojím,
že se budu bát,
že za to nestojím
dokola pořád.

Trochu mě mate,
jak se lidi objeví a zmizí.
Nadělaj‘ zmatek
a najednou jsou cizí.

Trochu se snažím,
aby vše neproteklo mezi prsty.
Stejně vše ztrácím.
Voda nezůstane v hrsti.

Trochu to vzdávám,
když dalšímu člověku mávám
a vím, že to nebude loučení poslední.