Táta

Na copak by se mne zeptal, po letech?
Shlédl by se, pyšním pohledem?
Či svou hlavu sklonil zklamáním?
Jakpak bych jej pozdravil?
Vím přec kdo on vůbec je?
V jeho stínu hrdinném,
ve světě se potácím.
Myslím na něj, občas.
Ví to?
Netuším, možná se teď usmívá…