Rekviem bolesti a naděje

Znáš ta slova,
v hloubi duše skrytá
a přec tě žene touha,
být šelma lítá.

"Nic smysl nemá!"
V hlavě ti zní,
tvá duše bolem sténá,
nyní jest prokletím.

Depresivní agónie,
to je tvá smrt pomalá.
Když déšť do střech bije,
víš, že vše smysl postrádá.

Hloubka žití,
dávno jest ta tam.
Je to k zblití,
já to znám.

Však do hrsti vezmi,
rozum svých dní.
Pohlédni k nebi
a uvědom si, "nejsi sám."