Anotace: ...
Ve stínu hvězdy chodí její vnitřní duše mezi těly spícími, jenom tak z lehka, aby dýchla snům prožitky nebe a země. V tom svitu měsíčním ukrajuje osud krev a med z budoucí ranní oblohy, jen pro potěchu toho, že zasypá spáče sny a těly můr, spálenými sluncem předešlého dne. To je noc a den vyschlých pramenů a hrdel žíznivých.
Ješte včera viola zaplakala
těmi tóny zmáčklého krku a strun
které poslalo srdce do ruky těla i smyčce
a zastavila toho o kterém se nemluví před tůní panen
v představách zrozených.
Z třézalek povstal faun modrých slepých očí
s pohárem naplněným po okraj nebem zrůžovělým
i vybízel poutníka k uhašení žízně
neboť poznal hrdlo vyprahlé
a jeho rty lačně pily pro chvilku navždy zvěčněnou.
Jenom pij a pij pobízel faun
vždyť víš co čeká v ranní čas
každého
kdo se probudí v řasách rosy
ze slz panen zkropených.
V té chvíli odevzdáš mně krev
kterou tůň hltavě pohltí
aby opar její se smísil v jitřních červáncích
v akordu kohoutího kokrhání.
Ti, o kterých se nemluví, ti bloudí nocemi a dny, aby již konečně našli ten pramen pradávný, s věčným strážcem bez zraku. A vnitřní stín hvězd vede kroky těch, o kterých se nemluví k tůním panen a jejich pramenům.
09.12.2020 23:38:32 uživatel smazán
Nádherná báseň...
..ST..
24.05.2016 10:26:56 uživatel smazán
...ach... :-) To onadherné..
13.07.2014 16:38:18 janewe
to je hezke... ze uz ti to zase pise :-))
17.07.2014 22:28:48 Jan Urban
Děkuji, vše bylo psáno a vysloveno před modrou židlí a jen Ty víš, koho mé oči viděly.
10.07.2014 22:41:06 zdenka
ti, o kterých se nemluví...ti, kteří nepíší...snad jen jednou do písku...zanechají otisk pro roušku...Veroniky...děkuji.z