24/7

Anotace: Hluboká filosofická báseň o hodinách, polibcích a plástečkovém medu.

Tikající
rozprostřené hodiny
odpočítávají poslední
vteřiny
do rozpolcení světů
časomíra pláče
čeká na explozi zkroucených ručiček
až vylétnou
zamávají křídly
a odletí

Zatím tikají
rozteklé hodiny
vyjímající se ve výkladních skříních
vyhřívající se na letním slunci
nepravidelně pulsující
tep bakelitových srdcí
občas se stane že neskutečně zrychlí
při debatách o hudbě
a jejich tikot se slévá do jednolitých tónů
přes které neslyšíš volání
svých přátel jež jsi poslal očesávat med
plástečkový ze strdí
o pomoc

Někdy taky úplně zpomalí
umlká a přestane čeřit
čistoskvoucí ticho
a může se zdát že ustal nadobro
to se nejčastěji stává při
uzemňujících polibcích
paralyzujících
a přes ně neslyšíš už vůbec žádné
nic