přikládam  si  na  čelo

svýho  kýženýho

  hrobovýho  ticha

šutr  vyhlazenej

říčním  potem

utek  sem  se 

do exilu 

spásný  chvíle

mimo  zaprášenej  čas

vtíravýho  světa..

..kéž sem  si

 před  nim

 takle nafurt

   mrtvym  broučkem

dyť  v  uších  mi

krásně  šuměj

všechny  odpíraný  moře

a  za  zavřený  víčka

přicházej

duše  neskutečnejch

barev

vyprávět 

 zapomenutý  příběhy

 o  zrodu

vesmírů...