Ticho

Kolikrát jsi plakala,

V propasti noci a osamělé tmě,

Ve vzduchotěsné bublině kdy

Tě neslyšel nikdo a nakonec

Zbylo jen ticho.

 

Kolik takových nocí už bylo

A vlastně ještě bude, protože

Čas už dávno není náš,

A my už dávno nejsme my,

Potichu šeptáš.

 

Když jsi přestala dýchat

Pro sebe a pro nás,

a ty sliby vyšuměly do nikam,

a neměly se nikdy vrátit,

Mlčky vydechneš.

 

Kolikrát ses rozpouštěla,

V bezpečí temných peřin,

Které byly spíše hrozbou

Než útěchou

A tiše tě pohltily.

 

Chvíle plynou,

Už přece noci jsou kratší

Stále tě pohlcují?

 

Tíživé,

Dlouhé,

Neproniknutelné,

Ticho.

Ticho!

 

...zařveš?