Pleny mazánků

Tváří v tvář čelím
osudu.
Teda minulosti.
A co?
Poserte se.
Dělám si snad
ostudu?

Každodenní realita
střetává se s mým
laciným pohledem.
Kvalitnějším ovšem
než pravý diamant.

Co nabízíš mi ty?
Krásné tělo,
duši z hlíny.
Mám se před tebou klanět?
Jak je libo.
Přesto dál nosíš plíny.

Uvažuji.
Krev mi stéká po rukou.
Tak snad uvažuji.
A přeci!
Snad ale lepší zlaté plíny
v náručí nevinných...
než ty moje splíny.

Zhasínám.
Lampu.
Trpělivost růže přináší.
Tak to prostě je.
Síla bytí nerovná
se síle bití.
Jak by mohla...

V každém směru
na nás dopadne.
Na té mramorové desce.
Však víš.
A budou tam květiny.
Myslím, že někdy i růže.

Protože růže trpělivost
přináší.

Bohužel budou bez plen,
ale neboj se.