Školní den

Mé uši se křikem budíku dusí,
tělo se hroutí, protože vstát musí.
Půjdu zas do školy, což se mi hnusí.
I přes to se mé rty usmívat zkusí.

A to proto, že úsměv pomáhá.

Pár chvil váhám, potom vstanu z postele,
cestou na vlak už tvářím se vesele.
Ve vlaku potkávám svoje přátele,
dobrá nálada únavu semele.

A to proto, že radost pomáhá.

Ve škole vidím další kamarády,
což přispívá ke zlepšení nálady.
Učitel mě chválí za mé nápady,
ale za pár hodin budou spíš pády.

A to proto, že mě škola zmáhá.

Přemýšlím, zda nás škola vážně učí,
je tu moc informací, pár jich stačí.
Přestávám chápat, můj mozek to mučí,
vrtím se na židli, hnusně mě tlačí.

A to proto, že tvrdý povrch má.

Když se plazím ze školy, tak ztrácím dech,
jsem živá mrtvola s tunou na zádech,
bez motivace a ždímán ve větrech.
A stýská se mi po svého domu zdech.

A to proto, že tam se dobře mám.

doma tam je
pohoda
svoboda
klid
spokojenosti svit
radost
úsměvů dost
dobré nálady opěra
až do večera

A jdu spát jako všech radostí pán,
abych se probudil do chladných rán.

Mé uši se křikem budíku dusí,
budík křičí, varovat totiž musí.

Možná je hlasitým křikem mých starostí.