Depka

Depka

Stavila se ... je tu .. Depka !
Sedí, mračí se a mlčí.
Chvíli se jí líbí lebka,
pak srdce ... v žaludku kručí,

prochází se celým tělem,
dělá, že jí to tu patří,
až pak z posledního melem,
přijdou další - sestry, bratři,

nemoc, apatie, smutek,
proč mě vlastně takhle mučí ?
Však zač bych stál, kdybych teď utek,
možná mě i něco ... učí ?

Je posměšně řekne: "Co je ?"
Už ten hlas mě divně trýzní.
"Štve tě, že jsem taky Tvoje,
chtěl bys křičet: Sbal se ! Zmizni ?!?"

..už bych řekl: "Prosím, ano !",
předtím mi však brada spadla,
jak vstala, dva kroky stranou
a já ... civím do zrcadla,

že má vzadu druhé oči,
ústa, co se na mě culí,
prostě se jen pootočí
a já, ještě zlomen v půli

vstávám. Zase stojím zpříma,
dlouhý nádech plný žití,
tolik síly uvnitř dřímá
a tělo ví, znovu cítí

že je ..ale .. tahle .. Depka.
Jednou mě z ní klepne Pepka ! :-)