Návštěvnost
Ztracená.
Ztracená.
že stále někde je
člověk co nezapomněl
a má mě ještě rád.
Jsem tu teď sama
neviditelná a ztracená
vzpomínky na mě,
má je někdo v paměti?
Kde je to misto
kam chodila jsem spát
kde měl mě někdo rád.
Měl mě někdo rád?
Cosi mě táhne dolů
a nejde se zvednout
co to v sobě mám
co mi to podkopává nohy?
Jsem to já sama?
Stíny mé duše.
Co jsem to za člověka?
Co jsem to za člověka?
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk:-D**
29.04.2019 14:44:15 | Frr
změníš-li, či docela vynecháš pár výrazů, zdánlivě konvenčního formátu., jimiž přesně nepateticky neokázale vyjadřuješ závažnost Tvé situace, báseň Ti podklesne v kolenou a nejspíš se z ní stane strohá zpráva o stavu Tvého přetíženého močového měchýře...
...proboha Karle..znovu Tě zapřísahám, abys autory neblbnul svými návrhy ku
změnám jejich básní....ztratí chuť a snahu vůbec cokoli vyjadřovat svými možnostmi svého osobitého hlasu v souladu s niternou potřebou sdělení...
k následujícímu komentáři K.K.
29.04.2019 14:42:17 | Frr
zaujalo mě jak sama jako by bojuješ s právě napsanou frází "chodila jsem spát kde měl mě někdo rád" To je fráze jak vyšitá. Ale hrdinka jako kdyby si to uvědomila a pokračuje otázkou "měl mě někdo rád?" a to vůbec není fráze. Jako kdyby hrdinka sama uvnitř textu zpochybnila frázi a odvracela se od líbivého veršování k hledání toho podstatného. V závěru jako kdyby už to "uměla" bez problémů opakuje větu, která není vůbec líbivá ani efektní. "Co jsem to za člověka?" KDO JSEM? To není věta na super tip - a přesto je na ní něco velmi důležitého, stojí za to zopakovat.
Básnička je spíš jaksi pozoruhodná, než podařená, ale nadějná a správně nazvaná.
29.04.2019 07:59:20 | Karel Koryntka