Udělal jsem si popelník
z krabice od kolinské
kterou mi dal otec.
Po večerech, s cigaretou v jedné
a s perem v druhé ruce,
a s deníkem na kolenech
sedí po mém boku.
Stal se mím dalším
náhradníkem za polštář
a prázdné slzy.
Správně "mým". Nemůžu nějak uvěřit že v domácnosti byla krabice od kolínské, natož z ní zhotovit popelník (?) Byla to plechovka? Ve druhé sloce zase vzniká dojem někoho živého který "sedí po mém boku". Je to snad celé nějaký jinotaj?
11.07.2019 08:18:37 | Karel Koryntka
Přesně tohle mám na psaní ráda. Umění poskládat písmenka v živý obraz tak, že osloví hlavu a srdce. Díky.
10.07.2019 21:25:23 | Iva Borecká