Musím k oknu blíž
abych uviděl svět za ním
venku je však tma již
já stále u něho bdím
Doufám že spatřím krasavici
Za čistě bílou záclonou
jemné vlasy ti končí na líci
a sepnuty jsou zlatou sponou
Tak stojím u okna sám
vidím svět ponořeýn ve tmách
Nikdy to ale krásko nevzdám
když troubit budu na poplach