Na stromech listí se vybarvuje
stejně jak lidé v mém životě
Čas jako podzim stav upravuje
odpadnou a mizí v nicotě
Můj čas jak řeka plyne
krajinou mého života
Někdo do ni vstoupí někdo mine
Nikde v okolí není jistota
Po prázdném mrazu na jaro se budu těšit
opadané vzpomínky nahradí pupeny naděje
Co vyroste z nich nemá cenu řešit
očekávání mírou je mojí ideje
Smíření se ztrátami a příchodem nových snů
přináší radost z každého okamžiku
Lék na snesitelnost všedních dnů
na bolest a estetiku