Vajgl už leží v louži,
Já ulicí se ploužím.
Po pár minutách s tebou,
A po uvolnění toužím.
Každej se strefuje na moji hlavu,
Zase jen padám když jdu proti davu.
A ti kteří jsou mi nejbližší,
Vlastně vůbec nic netuší.
Jediný prásk s jointa,
V tom je celá pointa.
Utiší mou těžkou mysl,
A ženu kterou jsem vášní tiskl
Nechtěl jsem ji ublížit,
Jen svým tělem ji utěšit.
Nebýt ji tak jsem sám,
Ona je děvka zároveň dáma všech dám.
Piš, jak to cítíš a neznásilňuj to ne moc dobrými rýmy. O tom poezie není...
Máš tipa za myšlenku, ale provedení, řemeslo... je fakt slabší
25.11.2019 04:25:35 | aravara