Anotace: Báseň o sklářské tradici v severních Čechách
Sbírka: Skleněný déšť (výbor)
Cítím taveného skla vůni
Slyším zvuky sklářských píšťal
když nad řekou Nisou slunce trůní
z jejich vod zebe ledový křišťál
Z trubic odsekají korálky,
jež pak rozvezou nákladní vlaky
po světě, někam do dálky
až lidem přecházejí zraky
Jablonecko, toť korálkový kraj
vystavěný ze skla, jež se taví
Od Bedřichova, po Český ráj,
kde lidé sklářské hutě staví
Zdejším sklárnám darovaly lesy žár,
kde od rána výheň bublá, jak láva,
aby po světě celém odrážela skleněný dar
a sklářům z našich hor nevychladla sláva
05.02.2020 22:17:38 šerý
Jak čas dechu přeje, vyzpíváš ve správnou výduť. Pěkné a k poezii povzbudivé*
05.02.2020 19:44:38 jenommarie
Patře, ty tak hezky píšeš o těch tradicích, kraji a řemeslech.
Je to člověku líto, že už nezní všechna ta sláva upadla.
Velká škoda, že ta řemesla zanikají. ^ST^ ;-)
05.02.2020 19:46:49 Petr27
díky moc máš pravdu na tradice by se nemělo zapomínat naštěstí je dost akcí kde se připomínají :)
05.02.2020 19:50:30 jenommarie
Tak asi to ty lidi v menších městech i spojuje , jen mi přijde, že už to jméno se nezíská, jak bylo.
Já zase vím o porcelánce v Loučkách, to je to samé. Velké jméno a už se to ztrácí. Škoda. ;-)