Závěť

Není moc času.
Jdu psát závěť.
Ne tu o majetku.
Tu o vztazích.
Aby když tak věděli, že jsem je měl všechny moc rád.
A doufám, že nebude potřeba, jim to předávat.
Doufám, že jim to ještě řeknu osobně.
Ale jistota je jistota.
Mám totiž rád, určité jistoty.
Jednou bych rád viděl hrdé a přitom smutné tváře z mého skonu.
Byl tam někde opodál.
Vedl další jejich kroky.
K cíli jaký jsem měl sám.
Od rodičů dán.