Samota v koronténě

Všichni snad víme,
Že samota tíží.
Rozděluje nás, když spíme,
Jak jedno těsto do několika  díží.

Zná to snad každý,
Hlavně v době této,
Snad se nezblázníme navždy
A ve zdraví přivítáme léto.

Chybí mi dotek,
Té mužské paže.
Ale skutek utek,
Jak zákon káže.

Chybí mi úsměvy
Malého človíčka,
Sladké jak polevy,
Pihovatá líčka

Chybí mi tváře,
Které mi jsou tak známé,
Samota ale nitě nepáře,
Však my to překonáme.

Chybí mi ta tvrdost
Nalepeného míče,
I když to vždy není radost,
Co se mé hry týče.

Chybí mi výjimečnost
Každého z nich.
Mrzí mě to, ale nemám zlost,
Chci slyšet jejich smích.

Chybí mi objímání,
To přátelství plné,
I slova dojímání,
To vše je mi cenné.