Střídám se

.
Při nezdaru
( jak příliš to chtěl..)
svěřuje se jaru
s čím - to zapomněl.

Ještě mě jednou obejmi
zimo má
jak sestra bratra
před odchodem do války
Jediná nestoná
ruka co poslepu po tužce šátrá
svůj stesk uzavřu do obálky.

Co bych ti vlastně napsal závěrem
za mnohými díky pro básníky
Osudu utéct nesvedem
Bříza a její jehnědy
a že už nejsem ten
kdo ze zákopu volá:
ti vědí ti nevědí.
.
.