Pochodeň

V den, kdy přišla pochodeň,
lidi kolem teskně seděli.
Dumali nad svými blízkými,
v myšlenkách den co den.
Mnoho bylo bolestí,
mnoho strastí.

Světlo svícnu jim je připomnělo,
v dotycích se rázem ulevilo.

Ach ach, ta krutá minulost,
ta nikdy nezmizí.

Budiž, je to příběh pravdivý.

Ejhle ejhle, šíp osudu,
co v zrnu prorůstá i hnije.
A to je počátek,
kterým dešťem lije.

Krupobití sílí,
jako vůle byčí.

A ta vůle přečká,
ty hroty dříví,
co časem v čase přebolí.