Jsem k ničemu

Jako šváb vylezu z postele,

pod očima černé kruhy,

já chovat se nechci dospěle,

toužím pít se svými druhy.



Na sto honů práce mi smrdí

a studium mou duši svírá,

prý k ničemu jsem, máma tvrdí,

má hlava se pravidlům vzpírá.



Jen psaní básniček mě baví,

a též hudba, divadlo a zpěv,

tancem se tělo rádo znaví

a z útisku ovládá mě hněv.



Tak na náš balkón se vystavím

a z cigára potáhnu slastně,

pak kávu voňavou připravím,

ach, na tom světě je krásně!



(1.6.2010)