Pod skořápkou rozvahy
skrývám jádro povahy
povahy mi vlastní vcelku
z dáli slyším známou znělku.
Po době zas vrací se mi
otřásla základy v zemi
na základě necitu (tmou je v lásky zásvitu)
prchá moudrost do skrytu.
Pero psací místo meče
pocit vlezlý z prsou steče
je to strach jak každý jiný
ne já – to on je tím vinný...
Nevěřím ti, necite
ty záludný prevíte
naopak – já věřím v lásku
bez ozdob a bez přívlastků.
Nemám choutky trápit sebe
dotek tvůj na srdci zebe
proto zmiz, odkud ses vzal -
lepší jsem svých citů král.
Jediné v co věřit význam má,
je sama láska upřímná...
Krásné, Rozmarýnko... hezký večer :)
24.03.2021 23:38:40 | Emily Říhová
Zpětně ti pěkně děkuji, milá Emily :), souhlasím s tebou...
31.03.2021 10:33:13 | Rozmarýna