Stereotyp láska

Anotace: Jedna z covidových let

Přijdu domů a není uvařeno, nejsem překvapen.

Házím kabát na židli s věcmi, které už neviděly světlo dlouhou dobu.
Přeskočím opěradlo gauče, nohy na stůl a zapínám telku.

Dneska hrajem a místo fotbalu,
nabízí program nějakou reklamu.
Prý jestli mám odvahu, říká ta slečna.

Že z dásní tekoucí krev je zlo,
ať vyzkouším jejich kartáček.
Bílá by se linula pak,
ze všech lidských klapaček.

Vcházíš do bytu a není uvařeno, nejsi překvapena.
Házíš bundu a zimní šál na židli s věcmi, které už neviděly světlo dlouhou dobu.
Zadíváš se na mě a chceš něco říct,
pak ale rty se zastaví sic -
úsměv a polibek posíláš,
toho všeho kolem si vůbec nevšímáš.

Ta slečna stále se snaží
přesvědčit lidi jako já,
že ústní hygiena,
by měla býti vycvičena.

Díváš se z okna do oken jiných,
a přitom chtěla bys alespoň na chvíli,
opustit domov a v srdci mít domov.

Chtělas chlapa a dvě malé děti,
teď tu máš chlapa, židli s věcmi, postel a smetí.
Pípnula trouba mikrovlnná a já se usmál.
Sypeš sladký popcorn do mísy a skáčeš přes opěradlo,
jak krásná jsi, když sypeš popcorn do mísy a skáčeš ke mně.

Polibek dvou na přivítání,
jako večerní Slunce zapadání.
Zase ses usmála a hlídáš si mísu sladkého pokladu.
Abych se přiznal, moc vzdoru ti nekladu,
vím, jak moc ráda máš navrch.

Začíná fotbal.
Hrajeme s Barcelonou a já mám strach.
Ty připadáš si však, jako bychom byli v Neapoli a zkoumali krásy antického města.

Dvě misky jedněch vah,
na jedné sladký popcorn
na druhé láska k tomu druhému.

Zahřmělo se a vypadl proud,
k sakru, mám to ale kliku,
že někdy píšu lyriku,
dneska spolu budem plout,
třeba do Neapole
a já splním po té době,
jeden z Tvých snů,
o velké rodině.

A přec jsme spolu šťastní.