Podél Labe

Podél Labe

Vítr rozehnal igelitové pytlíky do korun stromů
Jdu podél řeky a kochám se tou alejí olší, pytlíků a slavnostních nálad.
Blíží se bouře! Tenhle rok teprve čtrnáctá
jako čtrnáct tahů, které potřeboval Picaso na vyobrazení soudruha Stalina
předseda Torez nebyl spokojený a křičel na umělce, že neumí zachytit realitu.
Komunista.
Realitu.
Ironické.
Jak by ji také mohl zachytit, když portrét otiskly Les Lettres.
Stalin - největší lettr dějin.
Ironické.
Rotory vodní elektrárny jedou na plné obrátky
v hloubce vaří voda symfonii tympán
duní
Rotory vodní elektrárny jedou na plné obrátky
a já cítím to přepětí.

Prosím slečno, upadlo vám rajče.
Necháte mě dokončit větu?
Když vrátíte to světu
nechám.
A co mám vracet?
Přeci to rajče.
Klasifikuji váš úkon jako přečin.
Nejde doma nosit kalhoty a okrádat svět o krásy dívčích let.
Trhat rajčata - okrádat rostlinu.
Tak zhruba je to stejné.
Dodnes nevím, proč jsme se tak pohádali.

Cesta z elektrárny je dlážděná vzpomínkami a betonovými panely
Usmála se na mne a tím mi prozradila všechno
Já se nesměju, jen na koťátka
a orosenou sklenici plzeňského piva.
Je mi líto života
a umělce Picasa
a předsedy Toreze
a tvýho výstřihu.
a rakoviny
rakoviny je mi líto nejvíc.

Autor Ucitelskej, 24.10.2021
Přečteno 373x
Tipy 14
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Když se řekne rakovina,každý hned spozorní. Líbí se mi, jak se báseň ke konci významově i výrazové překlápí.

28.10.2021 18:55:09 | cestadolesa

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel