Tak mi šeptá svědomí

Tak mi šeptá svědomí

 

Hej, proč sedíš tak v koutě

trapně ztrápená

jdi do víru velkoměsta

netvař se tak hloupě

doba je tak vířívá

neóny diskoték

přítmí zákoutí

běž a nech se unést

volností a ženskostí.

 

 

Však copak mohu

nemám sílu

z podlahy zvednout byť jen jednu nohu

vždyť mám svou víru.

 

 

Víru v co

v něco co možná není

a proto bez uzardění

sedíš v koutě

čekajíc na souchotě

běž se bavit

jsi v tom věku

nenuť se k breku

a běž

já nejsem tvá lež.

 

 

Však copak mohu

mám své stíny

nevěřit Bohu

jak pak žít s těmi pocity viny

co mi zítra přineseš?

 

 

Kde je pravda

kde je lež

kde je kázeň

co je běs

kde je svoboda

co jsou pouta

kde je smysl života

jak dostat se z kouta

a žít…

...bez tebe....

....volně žít...