Až se vrátím zpátky
~
Opouštím vás a zanechávám tam své srdce.
Zelené jarní lány mi mávají na rozloučenou.
Obloha mi po skráni pláče kapičky vody ze solničky
a já se nemůžu, nemůžu dočkat, až se vrátím zpátky.
Jak jsou vaše kopce vysoké, mohutné a plné sil.
Jak je nebe perleťově bílé, s vlahou kapkou růžové a modré.
Jak je zlatý déšť pohled rozzařující, jak je svěže,
jak je přenádherně v těch krajinách, kam se vracíš rád.
Bílý kostelíček, kopeček nad ním se pnoucí,
železnice schovaná v úžlabině, která přechází v pole.
A opět ty nekonečné lány (řepka, ale nevadí),
trhaná oblaka a světlo dne, probleskující mezi nimi.
Lužní lesík, rybniční koryto, slunečná říční stružka.
V červáncích kvetoucí jabloně, sněhobílé třešně,
kupičky vesniček v údolí úrodné Hané. ...
A domov může být kdekoliv, kde si ho najdeš.
domov, může mít kdekoliv, kde si ho najdeš, rád jsem přebýval zde ve Tvé krajině
25.05.2022 23:50:53 | Akrij8
Děkuji za zastavení a laskavost *.
26.05.2022 06:22:08 | Rozmarýna
kdykoliv se sem odněkud vracím, hlavně na jaře a v létě, tak tu krásu vidím a vždy znovu žasnu... krásná báseň opravdu, díky za ni*
22.05.2022 21:21:26 | Sonador
To já děkuji za úsměv darující příspěvek... :-)
24.05.2022 19:47:27 | Rozmarýna
Tomu se říká sladký domov :)
22.05.2022 20:44:16 | Narra
A každý jej má jinde... Díky za přispění *.
24.05.2022 19:48:40 | Rozmarýna
Plyne pocitem lásky k místu.
22.05.2022 20:17:54 | mkinka
Moc hezká báseň.
Ať se daří psaní.
22.05.2022 20:07:36 | Fialový metal
Veleděkuji! :-)
24.05.2022 19:49:05 | Rozmarýna