Otevřená kniha lesů

Prsty větru, lehce listují
v otevřené knize lesů
opatrně listy v korunách obrací
dokud nerozdrolí se pod rukama
první mráz o svaté Anně
svázal svět do plátna,
jako kdyby vyrazil do plenéru
malovat krajinku

plakaly dívky a matky
dny, týdny, měsíce
když jim válka muže odvlekla
vojáci počítají hořící hvězdy,
jež jim ukazují dny bez domova

Les v huňatém kožichu,
jehož červencová rána hřejí
než se vzbudí hučící úl
a včely kvetoucí strom políbí,
jako muž svoji věrnou ženu
na zalesněném obzoru
doutná požár svítání
a za úsvitu vyjede kraj
z dlouhého tunelu tmy,
jež končí, až za soumraku