CO JSEM DOKÁZAL
CO JSEM DOKÁZAL
a dívám se na obrazy
co namaloval svět
slyšel jsem
že prý to všechno
dělá jen a jen pro nás
z té myšlenky
se mi hned udělá opar
a někdy i opruzeniny
pokud se to děje i Vám
dejte si proboha pozor
čemu a komu věříte
jako malej kluk jsem nabyl dojmu
že budu asi přiblblý hňup
který nic nezvládne sám
doma jsem totiž často slyšel
to dělám pro tebe
to bude jednou tvoje
naštěstí jsem brzo pochopil
že to není o čase
nýbrž o věčnosti
že těšit se na něco
tak pofidérního
jako je slib
je neúcta k vlastnímu já
k vlastní kreativitě
nevíra v sílu vlastní víry
ve vlastní schopnosti
a jejich potenciál
ležel jsem v posteli
a představoval si
že jsem šťastnej blázen
co dostane vždycky najíst
pomatenec schovaný v textech
co nemusí tolik milovat
ale o tolik víc psát
někdo asi řekne, že jsem to dokázal
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskProč je to všechno tak dlouhý? Ten přetlak spousta slov nedohoní. Když už to dostává smysl, speleolog ztratí nit a není cesta zpět. Ale když se to rozseká a vytahá se z toho zlato, to pak stojí za to. ( Ale možná ten speleolog má jen poruchu pozornosti). Zdravím .
06.11.2022 01:41:04 | Matahaja
co člověk to speleolog v jeskyni zapomnění
06.11.2022 11:08:17 | Jen-Tak
Výborná životní reflexe a úvaha.*
Ano, naši rodičové byli úzkoprsí a zakládali jsi na pragmatickém "dědictví." Ne že by to snámi mysleli špatně. Ale brát v potaz rozvíjení jedinečné osobnosti svého potomka nebrali příliš na zřetel.
Pro mne to zase nebylo od nich žádné terno. Měl jsem omezené dědictví a to zejména bohatství "dědičných chorob."
Ale stejně tak - jako u tebe, oddolal jsem pokušení sydromu líného vandráka - nejen v červenci. Tak nějak jsem v sobě hledal. Něco jsem našel a často se v tom mýlil. Ale přesto jsem rád že jsem nezlenivěl v závislosti na nějakých starostlivých mozolech předků. Z dědictví dědičných chorob se naštěstí daně neodvádí. Nějak se už spolu popasujeme.
Víš jedině po čem se mi stýská je, jak na mě dopředu myslela má babička. Pravidelně "pro mne" navečír rozestýlala postel. Dělala to vždy pro dnešek-na zítřek. To bylo tak akorát, co jsem si od ní od večera do zítřejšího BUDOUCNA cenil.
28.10.2022 20:39:14 | šerý
Šerý skvěle napsané. Když Tě čtu cítím z Tvého textu opravdovost prožitku
moc děkuji
čenda
29.10.2022 01:38:50 | Jen-Tak
...je to ten pověstný úhel pohledu...;-)protože nic není víc lidskýho jako pochybovat...
28.10.2022 11:16:18 | Marten