I knihy sní
I knihy sní
Anotace: ...
Našel jsem knihu, pokrytou prachem
tvářila se tak...
netečně
trochu se chvěla
v rukách mých blahem
potom jen šeptla...
„Konečně“.
Hřbetem jí tepe, v podivném rytmu
čím víc ji tisknu, na svou hruď.
„Zeptej se duše“, slyším, jak šeptá:
„Přečti si všechno, nečte – kdo reptá
až budeš ve mně, verše psát zřejmě
srdcem suď.“
Hladil jsem stránky, četl jsem znova
moudrost těch slov mě dojala
ležíc teď v knize, chtěl bych žít slova
spojit z nich věty, v laskavé světy…
Pláču a tys mě, objala.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskTohle je parádní poezie.
05.04.2023 12:22:22 | La Suneteto
...takových knih je čím dál míň...každý najde dle své mysli...nějakou svou.
06.03.2023 15:11:32 | Marten
Moje babička četla ráda Javořickou a tak často u té autorky brečím a vzpomínám na babičku, jak měla brýle a hltala její stránky.
06.03.2023 12:31:12 | mkinka
Pěkné když obejme kniha, po epilogu přátelsky vzdychne. V touze po prstech, zas písmenkama jihne*
06.03.2023 12:22:50 | šerý
Některé knihy tohle dokáží
06.03.2023 11:09:55 | Marry31