Transcendentální anděl

Anotace: Pro spřízněnou duši, kterou jsem oprášila a doplnila

 

 

Někdy mívám pocit, že během dne přibývá tma.

Přikrádá se ke mně, a ne není to stín anděla.

Zoufalství i beznaděj se stává rutinou všedních dní,

nezbývá nic jiného než snít a trochu štěstí mít

v této časové kapsli věčných snů se ztrácím sama.

Kéž by byl svět lepším místem pro nás všechny, a tak nějak

čtu si v deníčku jednu starou básničku;

 

Viděla jsem dnes anděla,

ale jen na malou chvilku.

Tančil na římse holobytu

v noci za měsíčního svitu.

Dívali jsme si do očí

a já uviděla

                   čistou lásku.

 

Chodil pak každou další noc a já se necítila sama

uprostřed přeplněného anonymního velkoměsta.

Přiletěl a s ním také zvláštní vůně v perutích.

Noc byla naše, než úsvit lásku přepůlil vedví.

 

Byli jsme dva na všechno,

když zahalila mě křídla.

Ta nádherná bělostná barva

na kontrast s mou snědou pletí.

Nemám víc otázek

a není už ani slz,

co padají mi

               do dlaní.

 

Láska všechno mění v nás a já poznala její něhu i sílu

v tom nekonečném andělském objetí krásy oné věčnosti.

Všechny čisté tóny mnou vibrují jako preludium na klavíru.

Pouze jemu jsem hrála za nocí všechny mé skladby milování,

aby zůstal a nebál se přiletět znovu k lidské osamělé duši.

Tam u okna jedné krásné noci se stal zázrak nebeské čisté lásky.

Byl to lehký dotek němých perutí a byl jen a jen pro mě.

 

Ale kde je můj transcendentální anděl teď?