Mělčina duše

Mohu říct, že mysl je jako proud vody.
Je to rozbouřená hladina oceánu,
kde se ztrácí klidné lodě porozumění.
Pod vypnutými plachtami pirátské vlajky
se nachází nehybné podpalubí klidu.
Je to ostrov duchaplnosti nás samých.
 
Vždy jsem snila o daleké cestě poznání,
kam se doposud přede mnou nikdo nevydal.
Zní to zvláštně, někdo si dal práci utkat směr
z neviditelné nitě upředené z lásky.
Ode mě k tobě. Ode mě k vám. Teď.
Cesta duše je osudem do neznáma.
 
Na vlnící se hladině temných vod,
se mihotají jen hvězdy nade mnou.
Je to zrcadlo duše, kým chci být.
Každý tam vidí přesně to, co chce.
Jsem živá, cítím a vím něco víc.
Proto můj život určuje pocit.
 
Pocit toho, co je pro mě teď správné.
To pravé. Ač se to zdá neuvěřitelné,
kdo ví, co máme v životě udělat,
kde být a s kým. Co si máme počít?
Jak máme ověřit lásku, plnost světa?
Jsem Galeona, Černá perla sedmi moří.