Nepochopená

život se mění pod rukama mýma
lusknutím prstu
bolehlav z vína
nestačím zírat,
tak musím sbírat
poslední střípky starého já,
abych se z toho nezbláznila
nikdo mě nechápe a kdekdo soudí
přitom v tom životě sami bloudí

tak pojďme žít momentem
tady a teď
vím, je to myšlenek všemožná změť
jenže toho přemejšlení
nadbytek fakt dobrej není
to bychom pak jako v kleci
žili život, a to přeci
nechceš říct své rodině
v poslední tvé hodině