Hřbitov
Hřbitov
Dnes už žádnou cenu nemá
To, co kdysi mělo
Naše duše je němá
Co hůř, nemocné tělo
Je odrazem vnitřního já
Dobro tam vedle lásky
Na hřbitově si hajá
Zlo a ego je odpráskly
Zavázané oči neslyší
To, co je dál vidět
Poznej hlodání krysí
Říkával můj praděd
Měl tenkrát bohužel pravdu
Není dnes co zapíjet
Ještě v tom trošku plavu
Stejně vše je jako jed
Komentáře (5)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskAno...smutně souhlasím...ale napsala jsi to nádherně-i se smutkem v duši - je to poznat...milá Penemue*
Přeji Ti co nejkrásnější noc, i navzdory chmurné básni*
17.11.2023 23:43:12 | Ondra
Díky, smutek je jedné, co v tomto světě se dá ještě zajímavě a upřímně prožívat, bohužel *
17.11.2023 23:45:48 | Penemue
Ano...je to tak, ale zároveň musím jedním dechem přeci jen kontrovat láskou - když člověk má toho pravého/tu pravou - nemá to chybu... Ty pocity jsou no - aaach - prostě bezbřehe krásné :) Věřím v takovou lásku :) - i když může a má, mnoho podob, milá Penemue*
17.11.2023 23:50:56 | Ondra
Díky, Ondro, něco na tom bude, ale jde o to, zda to není jen náš klam :)
17.11.2023 23:52:14 | Penemue
No, to je bohužel možné, milá Penemue*, ale osobně si to nemyslím... Láska je velmi silný pocit, který cítíme - což je nadějné, že přeci jen tady na tom smutném světě, je kousek ráje - v našich srdcích :)* A může být až sladce hluboký a tak vše dokáže zahladit, usměrnit, uklidnit a smutek porazit - minimálně ho uspat :)*
Zdá se, že se lásky držím opravdu velmi silně - a je tomu tak - přiznávám se :)) Miluji ji - ten pocit, tu hloubku, to souznění :)*
17.11.2023 23:59:13 | Ondra