Listopadový deštík

 

 

Stála jsem na zastávce v dešti.

Oslovil mě pohledný mladý štír.

Bylo úterý tak kolem třetí

a já nevěděla, co vlastně říct.

 

Strčil do mě tím svým kufříkem.

Řekl: Pardon, chce se mu k Vám.

Celé to bylo letmým mžikem,

ale začala láska jak trám.

 

Uvnitř měl jedny náhradní věci,

které já náhodou doma neměla.

Od té noci každou noc vedle sní

a my neznáme slova neznělá.

 

Dnes to je deset let, co jsme spolu.

Celkem pohádka, leč někdy hádka,

ale duši s ním v řece prolnu.

Za tu šanci jsem nevýslovně ráda.

 

..Děkuju..