Moderní člověk

Dej mně kousek (ze) sebe.

Ždibíček, víc není nutné.

Tvůj samet hladí hebce,

tak zahřej ruce smutné.

Venku jde mráz od lidí.

Vni závěje naváty.

To mé srdce vždy cítí

přes ty drahé kabáty,

které nekryjí nahotu.

Lidské duše jsou chudé,

a když věci odečtu,

pak co na nás zbude?

Strach, závist, či zlost.

Moderní člověk

kladných věcí je prost.

Nezbývá než vděk.