Vzpomínky (Sahara-Egypt)

Byl to krásný pocit
když jsem šla pískem rozpáleným.
Ta krása pouště byla nedozírná
kdy vítr mě vítal pozdravem jemným.

Nohy se bořily do horkého písku
a slunce žhnulo velikou silou.
Vzduch byl prosycen jemnou vůní
já byla omámená a nechtěla cítit jinou.

A v tom se to stalo
ten pocit jsem již nikdy neprožila.
Ta žhavá síla Sahary
mě celou pohladila.

Beduín mě zval ke krátké projížďce
usmívám se-,, proč ne?!"
Udedla jsem na záda velblouda
a vesele říkám ,, tak jeďme."

Den prožitý v poušti-
byla to opravdu nádhera.
Ten stesk po ní mě neopouští
jsem stále tou její krásou
a vůní zmámená.

Karnak....

Nádherný chrám z dob velmi vzdálených

všude spousta lidí, horko a smích.

Však přesto vnímám tu energii v místech

kde lidé nejsou

a já nacházím ji u sloupů i zdech.

Tady si v tichosti procítím tu energii čistou

která prochází celým mým tělem.

Pohladím obelisk, ve kterém též energie je.

Po chvíli se vracím do davu lidí

a jdu dále s nimi plná naděje.

Vrátím se ještě tady v ta místa?

Kde slunce pálí

a energie je tak čistá?