Venku mrzne
a uvnitř se vlhkost rosí.
Šípem skrze
i tak bytím jdeme bosí.
Zamrzlá srdce
horkost topení nezahřeje.
Snášíme trpce
ten pocit naší beznaděje,
když led projde duší.
Vše dobré vyjde komínem.
Jsme chudší a chudší,
leč své hříchy si prominem
v poslední hodině
za zdmi prázdných frází
cítíme se nevinně.
Hle, Slunce vychází.
Zde leží člověk beze jména.
Prostě jen přežíval.
Vyrytá slova nalezená;
Pohřbený zaživa.
....Prázdnota,když civí....Ji.
12.01.2024 09:19:49 | jitoush
Krásná báseň.
Je smutné, že spousta lidí žije tak, jak popisuje Tvá báseň.Ale oni o tom nevědí !!!
09.01.2024 22:47:34 | Jarunka
Ano, Jarunko, je to tak i tak. Lidský život je zvláštní cesta :)
10.01.2024 08:15:48 | Penemue
Opravdu krásné, strhující a dojemné...
08.01.2024 23:46:13 | Lesní žínka
Dík, jsem ráda, že se líbí ;) mrk mrk :)
08.01.2024 23:47:32 | Penemue