přemýšlím jestli jsem opravdu
takový hranatý robot
ve světě plném kulatých zásuvek
někdy nějaký fragment vnitřku vytahuje
bolesti z věcí, které nemohu změnit
ten pocit se zhmotňuje ve vlnách
soukromé přílivy a odlivy
snad mě to posiluje (prý, asi)
když mě to nezabíjí
ono vždycky bude něco
dál