Zapomeň

Když konec nic neznamená,
když dveře otevírá změna,
starý svět hoří jako pochodeň,
v duši máš vepsáno "zapomeň".
Utržené rány náhle nebolí,
rozpažíš křídla na let sokolí,
lehce se vznášíš nad krajinou,
co už není pouští nehostinnou.
Snad šálil tě zrak trosečníka,
teď praskla osamění ulita.
Scenérie v očích plná je života,
to je tak,
když se srdce z trápení vymotá.