Po poslední básni

Po poslední básni

Někdy mívám velký strach,

strach, že už je moje tvorba

stagnující nebo u konce,

že už jsem se vyčerpala. 

 

Tehdy se snažím odpočívat, 

raději na to vůbec nemyslet,

nechat svou duši vydechnout,

ale stále s sebou nosím pero. 

 

Bloumám prostorem i časem, 

snažím se najít isnpiraci, 

mluvím, a ještě víc nemluvím, 

ale pomalu mi dochází víra. 

 

A když už jsem si jistá, 

že už nikdy nic nenapíšu,

v tu chvíli přijdou myšlenky,

nápady, a jsem to zase já.

 

Svět mi zase zevšední, a já

se slovy začnu vracet tam, 

kde ještě zdál se kouzelný,

ať z toho navždy něco mám. 

 

 

 

Autor girasole, 02.02.2024
Přečteno 85x
Tipy 13
Poslední tipující: Emily Říhová, narra peregrini, Marten, o3_gambit, Žluťák, mkinka, zde.neck, Matahaja, Iva Husárková
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

To prožívá jistě každý z nás,
odpověď vždycky dá až čas...
Krásný večer, Girasol :)

05.02.2024 19:38:17 | Emily Říhová

mám období, kdy nesesmolím ani smysluplný komentář pod cizí báseň... dokonce i taková období, kdy se nedokážu soustředit na žádnou báseň... je to přesně tak, jak tu i níže uvádíš :) chce to to správné rozpoložení a báseň přijde sama :)* Krásný večer přeji!

02.02.2024 19:11:43 | narra peregrini

...než jsem přišel na Liter, abych sem dal šuplíkové dílka z puberty, tak jsem pár desítek let nic nepsal...byl jsem už dávno po "poslední básni"...;-) doufal jsem že mě nálada, lidé a genius loci tady inspiruje... a po deseti letech tady...odhadem přes tři sta nových básní...;-) ale pořád mám pocit, že už nemám o čem psát...že jsem se vyčerpal.

02.02.2024 18:53:59 | Marten

Girasole, moc krásně jsi popsala, co právě žiju. Kdo ladí v nás tu citlivost, nevěděla bys? Ladí neúplatně a tak nám nezbývá, než čekat. V těch našich výpovědích sami sebe potvrzujem. A je to důležité pro nás, nebo pro obec? Beztak se za života nedozvíme, komu budou chybět naše slova a za čas i my. Ať každý tvůj text je tvým malým vnitřním vítězstvím.

02.02.2024 04:57:29 | Matahaja

Z toho co vyryjem do žuly se neztratí nic. Z toho co zapíšeme do srdce už vůbec ne. Stejně se to všechno děje spíš samovolně. Přespříliš se nesnažme, nejlepší věci stejně přicházejí, když je nejmíň čekáme, nebo nechceme najít. Nejde vám psát? Tak pište méně, do šuplíku, na ještě horší časy. Aspoň potom vaše zlepšení vyloženě vyvstane jako z popela. Všechno bude.

02.02.2024 09:05:36 | girasole

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí