Relikt

Čnící nad mraky i listy stromů,
Zvící výšky a šířky kosmodromu,
mísí se pach špíny a potu,
Pohrobní alej hrůzodomů.

Zábradlí ze rzi, jak mříže klecí,
Smrad cigaret čpí do noci,
Do rána do dne, dokola dokola,
A za zdí řve cizí holota.

Zvečera tisíce oken, jasný svit,
V soumraku z těch všech lidí,
Chce se mi blít,
Spoutáni komouškými mřížemi,
Žijem v tom reliktním záření.

Železo, beton, a praskliny,
Drží nás pospolu nad vodou,
Garsonka vyvážená zlatem,
Nebývá dnes již náhodou.

Děkujem otcové, děkujem dědi,
Jsme na vás do smrti nejdelší hrdí,
Že máme kde žít, máme kde spát,
Že se nám hrůzné sny nebudou zdát.
Neboť budeme,
v jednom z nich žít,
Uvnitř těch domů,
Ač prapor dávno zplih,
Nevěřme tomu.
Stalin a Synové, společnost známá,
Přichází, vždy když je zima zrána.
Kdy víra je nejslabší, a touha volá,
Krutost se směje a slintá,
Rozum v rohu klimbá,
A láska k matce Rusi vyhrává.