Přijímám osud tiše,
i když není z plyše.
Občas dře do dlaní
a svádí ke zvolání:
Proč
životní kolotoč
musí obsahovat i pády,
dny se zklamáním vlády,
kdy potlačuješ strach,
že ze ŠTĚSTÍ zbyde prach?!
Že pokaždé, kdy v něj uvěříš,
oddělí tě od něj mříž.