Návštěvnost
Na dno
Na dno
Anotace: ....
mám velmi rád svůj klid
však někdy přijdou splíny
to oči náhle vlhnou
a z úst mně tečou sliny
je mi to vážně fuk…
je mi to prostě putna…
jsem starej, jak ten buk
co dostal ránu bleskem
a zbyl z něho jen suk
v mé ruce pláče steskem
byť zdá se, že jsem na dně…
je hlavní, že mi chutná
láska je z písku tvrz
já povídám té slečně
ještě jednou bych si vrz
jako můj přítel buk
já nebudu tu věčně
byť ležím sám ve vaně
usínám až u dna
má duše plná světla
jak zasažena bleskem
mi při odchodu domů
jenom tak tiše šeptla
já děkuju ti Čeni
ty‘s život nežil planě
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskVždycky, když někde slyším o tom, jak by nikdo nikdy neměnil a svůj život by znovu žil stejně, no, nevím, zda to není jen fráze a útěcha pro odcházející duši, jakási naše berlička odejít "tam" s dobrým pocitem. A přemýšlím, zda bych to já také vyjádřila podobně. Takové to nepromarnil jsem život, žil jak jsem žil, všechno mělo svůj smysl. Občas mi to přijde až pokrytectví místo spravedlivého pohledu do sebe sama. Tobě to věřím Čendo.
26.03.2024 15:41:56 | Vivien
Vzhledem k tomu, že to, co jsme si odžili, je jediná realita, kterou známe, tak mi přijde opravdu nejpoctivejší říct - neměnil bych. Kdo ví, jestli bych v nějaké jiné paralelní realitě nedělal ještě horší věci.
26.03.2024 17:12:58 | twisted.wicker
Tiše šeptám, že tvá duše...pravdu má... ty nejsi planej strom:-)**
A svý básně znělé
píšeš skvěle:-)
21.03.2024 09:00:23 | cappuccinogirl
zrání...
21.03.2024 08:35:35 | enigman