Cesta k sobě
Cesta k sobě
Obleču starý svetr a rozšlapané boty,
na záda vezmu batoh starých vin,
nazpátek otočím své kroky,
spěchat už nikam nemusím
Půjdu a jednou se snad schovám
pod hebká křídla svého anděla
Slůvka lásky mu budu opakovat
Leda bych žádného neměla
Pak dlouhá cesta na mne čeká
za obzor tam, kde plamen barví tvář
Až tam, kde duše tělo svléká
na místo, kde nic neschováš
Komentáře (20)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskKéž to místo je v každém z nás...
Ráda jsem četla, Lexi, dotkla se, díky (*)
18.05.2024 23:01:19 | Emily Říhová
To je hodně tak psáno, že se v tom nacházím sama.
17.05.2024 20:46:48 | mkinka
Krásné po všech stránkách! Rým skotačí, báseň jen hraje.ST
17.05.2024 20:23:46 | Vavřineček
Děkuji, jsem ráda, že se líbí
17.05.2024 20:36:38 | Lexi
Ještě by přibalil pár lahví starého vína...;-)
17.05.2024 19:56:56 | Tomcat
Myslíš k těm vinám ještě víno? To nebývá dobrá kombinace :)
17.05.2024 20:36:05 | Lexi
Skvěle píšeš, Lexi.
17.05.2024 19:44:36 | cappuccinogirl
Děkuji ti, cením si toho
17.05.2024 20:35:07 | Lexi