Tělo bezduché

Táží se jejích očí,
proč jsou skelné,
k tomu dodávají,
že se málo smějí,
chtějí své odpovědi.

Protože vždy, když,
si ona dovolí doufat,
dostane přes prsty
a znovu se zklame,
steče jí aspoň slza.

Chodí světem jako
vítr, tělo bezduché,
přitom si jen přeje
aby se pár chvilek
děly drobné zázraky.